Je přístroj, který chrání srdce před maligní (život ohrožující) komorovou arytmií, jako je fibrilace komor nebo komorová tachykardie a k prevenci náhlé srdeční smrti. ICD dokáže automaticky detekovat a rozeznat arytmii a po vyhodnocení ji přerušit. ICD se implantuje podobně jako kardiostimulátor pod oblast levé klíční kosti a přes žilní přístup se zavedou elektrody do srdce.

Elektrody zavedené do srdečního svalu nepřetržitě snímají srdeční rytmus a při detekci maligní arytmie ICD automaticky doručuje terapii. Terapie může být buď formou antitachykardické terapie (ATP) – rychlý sled stimulačních impulzů, které mohou arytmii přerušit a ukončit, nebo, není-li tato terapie účinná, doručením elektrického výboje, který arytmii ukončí.

CRT je přístroj pro srdeční resynchronizační terapii. Používá se u dyssynchronní kontrakce komor (např. při blokádě levého Tawarova raménka).

CRT se často označuje jako biventrikulárny kardiostimulátor – zajištuje synchronní stimulaci komor. Přístroj má většinou 3 elektrody (v některých případech pouze 2 elektrody v komorách): jedna elektroda umístěná v pravé předsíni, druhá v pravé komoře a třetí zavedená přes koronární sinus ke stimulaci levé komory.

Komorové elektrody slouží k synchronní stimulaci pravé a levé komory.

CRT resynchronizační přístroje mohou být ve formě kardiostimulátoru (CRT-P) nebo kombinované s funkcí defibrilátoru (CRT-D).

Jedná se o poměrně novou metodu léčby poruch srdečního rytmu, umožňující zničení (tj. ablaci) abnormální tkáně v srdci, jež odpovídá za vznik této poruchy. Arytmie vznikají na základě dvou mechanismů. Prvním z nich je tzv. reentry, kdy dojde ke krouživému šíření vzruchu kolem určité bariéry v srdci. Ve druhém případě se jedná o tzv. fokální arytmie, kdy dojde k patologickému šíření aktivace z jednoho místa v srdečních oddílech.

Katetrizační ablace se provádí nechirurgickou cestou (tj. bez nutnosti operace srdce), a to pomocí speciálních tenkých a ohebných elektrod (katétrů). Během výkonu se zavede katétr přes žílu nebo tepnu v třísle do srdce a jeho hrot se umístí co nejblíže k místu vzniku poruchy srdečního rytmu. Poté se provádí tzv. elektrofyziologické vyšetření. Vyšetření se v zásadě skládá ze snímání elektrických signálů z různých míst v srdci (sledování elektrické aktivity v srdci a její šíření) a elektrické stimulace různých oblastí srdce (sledování rychlosti šíření vynucené elektrické aktivity). Stimulace srdce se používá (ve většině případů arytmií) rovněž k vyvolání příslušné poruchy srdečního rytmu, kterou pacient trpí. V některých případech se mohou u arytmie nebo v průběhu vyšetření podávat také různé léky (s cílem usnadnit vyvolání nebo naopak přerušení arytmie). Tím lze potvrdit diagnózu typu arytmie, což je předpoklad pro odstranění pomocí katetrizační ablace.

Po zjištění typu arytmie je do příslušné části srdce zaveden speciální ablační katétr, jenž má ovladatelný konec a dovoluje snadnější hledání místa, které se podílí na vzniku nebo udržování arytmie. To může být nejdelší část výkonu, protože určitá místa mohou být velice těžce přístupná a někdy je nutné změnit velikost katétru nebo pokusit se dostat do daného místa z jiného přístupu (např. z krku místo třísla). Po nalezení místa, které je odpovědné za vznik arytmie, se do hrotu katétru pustí speciální vysokofrekvenční elektrický proud, který se mění na teplo a zahřívá srdeční tkáň v rozsahu několika milimetrů v okolí hrotu. Tímto „spálením“ malého okrsku tkáně je zdroj poruchy rytmu odstraněn. Někdy je třeba „spálit“ o něco větší oblast tkáně, aby se předešlo kroužení elektrického vzruchu.

Co je koronarografie?

Toto vyšetření se provádí pod rentgenovým přístrojem s podáním kontrastní látky. Ta umožní zobrazení koronárních arterií. Koronární arterie jsou cévy, jež zásobují krví, a tedy kyslíkem a živinami srdeční sval. Koronarografie odhalí přítomnost ischemické choroby srdeční (ICHS). Podáním kontrastní látky přímo do koronární tepny se tyto zúženiny průsvitu nebo uzávěry tepen zobrazí. Před výkonem se znecitliví oblast vpichu (tříslo nebo předloktí) lokálním anestetikem a zavede se do cévy katétr. Postupným zaváděním katétru cévou se dostaneme až k srdci. Výsledek tohoto vyšetření pomůže lékaři zvolit nejvhodnější léčbu. Bezprostředně po diagnostice lze provést také koronární plastiku (tzv. balónkování a stentování). 

Co je balónková angioplastika?

K místu zablokované cévy lékař zavede katétr s balónkem, který lze nafouknout. Tlakem balónku je plak tlačen ke stěně cévy a následně je balónek odstraněn. Následujícím balónkovým katétrem je ke stejnému místu přivedena a rozvinuta kovová výztuž (stent). Ta zůstává přichycená v cévní stěně i poté, kdy je balónkový katétr z cévy vyjmut.

Co je lékem pokrytý balónkový katétr?

Klasická balónková angioplastika (POBA) rozšiřuje zúženou cévu mechanicky. Pokud existuje vysoké riziko opětovného ucpání cévy, může být nezbytné zavést balónek potažený léčivem, a to po mechanickém rozšíření cévy. Lékem potažené balónky se používají ke snížení rizika opětovného zúžení cévy (restenóza). Povlak obsahuje léčivo, které snižuje zánět a zabraňuje restenóze, jakož i neaktívní látky (excipienty), které uvolňují léčivo do stěny cévy. Před použitím balónku potaženého léčivem se céva musí připravit podobným postupem jako obyčejná jednoduchá balónková angioplastika. Po rozšíření cévy se balónek potažený léčivem umístí a nafoukne do připravené části cévy pomocí katétru. Jakmile je povlak v těsném kontaktu s cévou, léčivo se uvolňuje do stěn cévy. Lékař udržuje balónek nafouknutý během určitého doby pro zajištění dostatečné absorpce léku tkání. Poté se balónek vyfoukne a vyjme z těla. 

Co je perkutánní koronární intervence/„stentování“?

Tuto proceduru používáme k rozšíření zúžených arterií případně k otevření zcela zablokovaných cév. Metoda se nazývá perkutánní koronární angioplastika a implantace stentu, zjednodušeně „stentování“. Při ní v průběhu zavedení katétru roztaženou nebo otevřenou cévu „vyztužíme“ síťkovou kovovou výztuhou. Tato zůstává v cévě jako podpůrný aparát, který zabrání jejímu opětovnému zkolabování. Dle závažnosti je nezbytné použít jednu nebo více výztuží. Tento výkon se provádí obdobným způsobem jako koronarografie. Angioplastika trvá přibližně 15 minut v nejlehčích případech a 2 až 3 hodiny v těch nejtěžších. Hospitalizace po nekomplikované angioplastice je od 24 do 48 hodin.

Co je balónková angioplastika v periferních cévách?

Pro přístup k cévnímu systému provede lékař malý řez v kůži v blízkosti třísla a vloží zavaděč, přes který se zavede balónkový katétr do femorální arterie. Pouzdro zavaděče poskytuje otevřený a bezpečný přístup pro všechny potřebné nástroje během postupu. Po správném umístnění zaváděcího pouzdra se do cévního systému zavede katétr. Pro přesné určení polohy zúžení lékař vstříkne do katétru kontrastní látku. Rentgenové záření se potom používá k určení umístění a rozsahu zúžení nebo zablokování části cévy. Lékař poté nafoukne balónkový katétr. Po zvětšení balónek přitlačí plak a jiný blokující materiál proti stěně tepny a otevře cévu pro obnovení průtoku krve. Po úspěšném rozšíření postiženého segmentu se balónek před vytažením z těla vyfoukne. Všechny ostatní nástroje se odstraní a místo vpichu se pečlivě uzavře uzavíracím systémem.

Co je implantace stentu v periferních cévách?

U angioplastiky lékař pomocí nafouknutí speciálního balónku zavedeného přes katétr natlačí sklerotické pláty a hmoty na stěnu tepny a tím se nitro cévy rozšíří. Toto následně umožní opět výživu a prokrvování původně nedokrveného (ischemizovaného) orgánu. Při implantování stentu v místě zúžení zůstane malá kovová mřížka – výztuž, která zajistí trvalý průtok krve a po určité době do cévní stěny vrůstá, hovoříme o její epitelizaci. Během tohoto období musí mít pacient upravenou (sníženou) srážlivost krevních destiček a užívá za tímto účelem léky.

Co je to stent?

Stent je v podstatě trubička vytvořená z ultratenkých drátků, určená k vyztužení cévní stěny zevnitř. Periferní stent je méně často vyroben z oceli nebo chrom-kobaltové slitiny. Nejčastěji je však stent určený pro periferní cirkulaci vyroben ze slitiny niklu a titanu (nitinol). Některé stenty jsou na povrchu potaženy léčivem, jež postupným uvolňováním ze stentu zabraňuje zpětnému zužování tepny v daném místě.

Poškození cév při dlouhotrvající cukrovce způsobí pokles přítoku krve do dolních končetin, což má za následek nedostatečný přísun kyslíku a živin do tkání. To vede ke zpomalení hojení ran a prodloužení léčby infekce. Závažně infikované rány se při nedostatečném prokrvení nikdy nezahojí. 

Co může pacient s cukrovkou dělat pro zdraví svých nohou? Z hlediska základního onemocnění je důležitá dobrá kontrola hladiny cukru v krvi, a to dlouhodobě. Proto je třeba důsledně dodržovat diabetologem doporučenou léčbu a dietní opatření.

Rovněž je důležité, aby byl pacient s nehojící se ranou na noze co nejdříve vyšetřen cévním specialistou – angiologem nebo cévním chirurgem.

Vyšetření cévním specialistou odhalí poruchu prokrvení dolní končetiny, která je u většiny pacientů s diabetem významným faktorem zpomalujícím hojení rány. U velké části pacientů se však jedná o odstranitelný problém. 

Kromě starší chirurgické léčby – vytvoření bypassu (přemostění) uzavřené cévy existuje také možnost tzv. endovaskulární revaskularizace. Tato léčba se provádí v místním umrtvení. Je proto vhodná i pro pacienty s jinými závažnými chorobami, které zvyšují riziko komplikací spojených s chirurgickou léčbou. Přes vpich v třísle se do ucpané cévy zavede balónek. Jeho nafouknutím se zúžená céva rozšíří a je-li třeba, zavede se do cévy kovová výztuž – stent, jenž se v ní ponechává trvale.