Tachykardie je zrychlená tepová frekvence (více než 100 úderů za minutu). Je-li tachykardie neúměrná situaci (většinou v klidu), je hodnocena jako patologický jev. Fyziologicky vzniká při tělesné zátěži (např. u sportu), při stresu, ale může být i příznakem choroby (u horečky, anémie, poruchách štítné žlázy ap.), tehdy mluvíme o sinusové tachykardii. 

Tachykardie, které jsou hodnoceny jako patologické, mají příčinu v samotném srdci a mohou být různého charakteru, od méně závažných, až po život ohrožující. Jejich příčinou je v menší části následek vrozené anomálie převodního systému srdce, ve většině případů však vznikají v důsledku získaného onemocnění srdce (zánět, kardiomyopatie, degenerativní změny, ischemie). Tachyarytmie mohou vzniknout i v důsledku změn vnitřního prostředí organizmu nebo vlivem některých léků, které mají arytmogenní nežádoucí účinky.

Tachykardie se dále rozdělují podle místa vzniku na supraventrikulární tachykardie (fibrilace síní, flutter síní, síňová tachykardie, AV reentry tachykardie) a komorové tachykardie (monomorfní nebo polymorfní komorová tachykardie, komorová fibrilace).

Patologické tachykardie se diagnostikují pomocí EKG vyšetření.

Srdeční selhávání je stav, kdy je srdeční sval oslaben a není schopen plnit svou přečerpávací funkci, proto krev, která by měla být vypuzena směrem ke všem orgánům těla, se hromadí v žilním oběhu. 

Příčinami vzniku srdečního selhávání jsou ischemická choroba srdeční nebo srdeční infarkt, nedostatečně korigovaný krevní tlak, chlopenní vady, kardiomyopatie, arytmie a jiné. Zabránit jeho vzniku lze prevencí těchto onemocnění. Srdeční selhávání se dělí podle toho, dominují-li příznaky z postižení pravé nebo levé komory na pravostranné a levostranné.

Léčba zahrnuje léčbu základního onemocnění, medikamentózní léčbu, u závažné srdeční dysfunkce implantaci srdeční resynchronizační terapie nebo kardioverter-defibrilátoru (zvrátí život ohrožující arytmii), zařízení na podporu krevního oběhu, v indikovaných případech i transplantaci srdce.

Synkopa je přechodná ztráta vědomí, která vzniká náhle v důsledku nedokrvení mozku, pomine sama a člověk se probírá. Vazovagální synkopa patří mezi reflexní synkopy, má dobrou prognózu, nezkracuje přežívání pacientů a nevyžaduje léčbu. Negativem je, že při pádu může dojít ke zranění.

CHS je poškození cévní stěny způsobené ukládáním tuků a vápníku. Může vést k zúžení nebo uzavření cévy, a tím k omezení dodávky krve pro srdeční sval. Koronární arterie jsou tři cévy, jež zásobují krví srdce. Samotné srdce je sval, který pumpuje do těla krev a s ní kyslík. Onemocnění, které nazýváme „ateroskleróza“ poškozuje stěnu koronárních cév. Významné snížení krevního zásobování srdeční svaloviny způsobuje anginu pectoris – ischemickou bolest na hrudníku.

Náhlé, úplné přerušení toku do části srdeční svaloviny se projeví jako infarkt myokardu. Srdeční infarkt neboli infarkt myokardu (IM) je život ohrožující nouzová situace vyžadující okamžitou lékařskou péči. Stává se to tehdy, když se průtok krve do části srdce náhle zastaví a svalové buňky nedostávají dostatečné množství kyslíku. Nejčastěji je infarkt způsoben ucpáním jedné nebo více koronárních arterií. Bez přísunu krve nemůže srdce správně fungovat. Funkce srdce je snížená nebo dokonce úplně selhává. Ve druhém případě může smrt nastat náhle. Je-li postižena pouze malá část srdečního svalu, srdce může být zraněno, ale pořád schopno fungovat se sníženou kapacitou. S délkou narušení krevního oběhu srdce stoupá riziko, že svalové buňky odumřou a budou nahrazeny zjizvenou tkání. Tato zjizvená tkáň není schopna správně vykonávat činnosti svalu a srdce již nikdy nezíská svoji původní sílu a kapacitu. Někdy může zjizvená tkáň způsobit nepravidelný srdeční tep, protože nemůže vést elektrické impulzy, jež řídí činnost srdce. Pokud je srdce vážně poškozeno, dokonce i malý stres může přetížit jeho kapacitu a způsobit potenciální smrtelný infarkt. Proto je klíčové co nejrychleji najít a léčit blokádu průtoku krve.

Onemocnění periferních tepen (PAD) postihuje tepny nohou, ledviny a jiné části těla kromě mozku a srdce. Zužuje nebo blokuje tepny, čímž snižuje průtok krve. Jelikož mnozí lidé o této chorobě nevědí, často není včas rozpoznána, a proto se léčí příliš pozdě. Nejčastější příčinou onemocnění periferních tepen je hromadění tukového plaku v tepnách, zvaného arterioskleróza. Plak se skládá z cholesterolu, krevních tuků, buněčného odpadu, vápníku a proteinu zvaného fibrin. Zužováním nebo blokováním tepen plak snižuje normální průtok krve (ischemii). Bez dostatku krve bohaté na kyslík přestávají orgány a tkáně fungovat. Nejčastějším typem onemocnění periferních tepen je kritická končetinová ischemie (CLI).

CLI znamená, že průtok krve do jedné nebo více končetin, jako jsou ruce, nohy nebo chodidla, je vážně zablokován. 50 až 75 procent pacientů s periferním arteriálním onemocněním též trpí cerebrální a/nebo koronární arteriosklerózou, která může způsobit mrtvici nebo srdeční infarkt. 

Některé z následujících rizikových faktorů, jež zvyšují možnost vzniku PAD, lze ovlivnit, jiné však ne: 

• věk (nad 45 pro muže, nad 55 pro ženy) 
• rodinná anamnéza 
• onemocnění srdce a cév 
• diabetes 
• kouření 
• hypertenze (vysoký krevní tlak) 
• vysoké hladiny cholesterolu v krvi (LDL, někdy nazýván „zlý“ cholesterol) 
• hladiny triglyceridů (typ tuku nalézajícího se v krvi) 
• nízká hladina „dobrého“ cholesterolu (HDL) 
• nadváha nebo obezita 
• nadměrná konzumace alkoholu 
• nadměrný stres 
• nedostatek pohybu

Diabetická noha je jednou z nejčastějších komplikací cukrovky (diabetes mellitus). Vzniká následkem poškození nervových vláken a cév dolních končetin.

Poškození nervových vláken se nazývá diabetická polyneuropatie. Projevuje se brněním, trnutím, pálením, bolestí dolních končetin a může vést ke ztrátě citlivosti v nohou. Když pacient s cukrovkou ztratí citlivost v nohou, neuvědomuje si např., že ho tlačí bota, srolovaná ponožka a dochází ke vzniku drobných ran a oděrků. Do těchto drobných ran se může dostat infekce a dále zhoršit hojení rány. 

Poškození cév při dlouhotrvající cukrovce způsobí pokles přítoku krve do dolních končetin, což vede k nedostatečnému přísunu kyslíku a živin do tkání. To přispívá ke zpomalení hojení ran a prodloužení léčby infekce. Závažně infikované rány se při nedostatečném prokrvení nikdy nezahojí. 

V případech, kdy se i přes veškerou péči rána na noze nehojí, je pacientovi provedena amputace jednoho nebo více prstů, chodidla či různě rozsáhlých částí dolní končetiny. Závažná infekce se může rozšířit krví do celého těla a způsobit až selhání orgánů. V takovém případě je amputace končetiny jedinou možností na záchranu života. 

Co může pacient s cukrovkou udělat pro zdraví svých nohou? Z hlediska základního onemocnění je důležitá dobrá kontrola hladiny cukru v krvi, a to dlouhodobě. Proto je třeba důsledně dodržovat diabetologem doporučenou léčbu a dietní opatření.